O náboženství

Ekumenismus...
Šel jsem takhle jednou po mostě a naa zábradlí balancoval chlápek, který se zjevně chystal ukonči svůj život skokem do údolí. Přiběhl jsem k němu a říkám:
"Hej, stůjte, nedělejte to!"
"A proč ne?"
"Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!"
"Co třeba?"
"Třeba...jste věřící nebo ateista?"
"Věřící."
"Já taky! Jste křesťan nebo Žid?"
"Křesťan."
"Já taky! Jste katolík nebo protestant?"
"Protestant."
"Já taky! Jste episkopál nebo baptista?"
"Baptista."
"Já taky! Jste z Baptistické Církve Páně nebo z Baptistické Církve
Hospodina?"
"Z Církve Páně."
"Bezva! Já taky! Jste z původní Církve Páně nebo z Reformované Církve Páně?"
"Z Reformované Církve Páně."
"Bezva! Já taky! Jste z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1915?"
"Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915!"
Na to jsem řekl: "Chcípni, ty kacířský bezbožníku!" a strčil ho dolů.

Gestikulační vtip

Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů... Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit s navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suveréně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov.
Začal dominikán a ukázal jablko o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vzttáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
"Jsou to mystici, bratří," - děl knihovník "Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva."
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
"Ale dostal mě nejvyšší Kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně."
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
"Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitás!"
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
"Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou."
Dominikáni stáli bez dechu.
"V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice."
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
"Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to dosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!"
Kuchař se přiřítil, hlasitě funící a jásal:
"Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli vytáh jabko a vytahoval se s ním, že nám je včechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh starej chleba, aby se živili tim. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotnul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!"

Kráčet po vodě

Vyjedou si tři bratři na loďce: kartuzián, jezuita a třetí řád není třeba jmenovat... Nechají se unášet jen tak bez vesel, rozjímají a modlí se, až ten třetí prohlásí choulíce se před úporným sluncem:
"Bodlo by pivo!"
Všichni souhlasí, leč jsou uprostřed jezera, bez vesel a ke břehu daleko. Tu se zvedne kartuzián, opatrně překročí kraj loďky a kráčí ke břehu. Jezuita jej pozorně sleduje, ten třetí jen zírá. Ale nikdo neřekne nic ani když kartuzián donese tři piva a tiše popíjejí.
Když znovu dostanou žízeň, odhodlá se jezuita a krokem značně vratkým dojde až ke břehu... Vrátí se s pravým mokem a tomu třetímu se začínají třást ruce v předtuše neodvratné cesty. A skutečně, oba bratři na něj náhle pohlédnou s němou výzvou a suchými rty... Ten ten třetí, jehož není třeba jmenovat se odevzdaně zdvihne, dá jedno chodidlo na vodu, druhé... a zahučí do vody. Kartuzián i jezuita se zájmem pozorují bublinky, až jezuita pronese:
"Tys mu neřekl o těch kůlech?"
Kartuzián se překvapeně otočí:
"Bratře, jakých kůlech?!"

První kázání

Kaplan se třese strachy před prvním kázáním. Starý farář jej v sakristii povzbuzuje:
"Dej si frťana na kuráž a uvidíš, že to půjde samo!" - a jde si sednout do kostela.
Po Mši Svaté již zase čeká v sakristii, kam vpadne rozjařený kaplan:
"Tak jaké to bylo?"
"No, napoprvé to nebylo nejhorší, ale několik výhrad bych měl:
Za prvé: říkal jsem frťana a ne celou flašku!
Za druhé: na kazatelnu se chodí po dvou a ne po čtyřech.
Za třetí: Pána Ježíše neukřižovala Sociální Demokracie, ale židi.
Za čtvrté: Otec, Syn a Duch Svatý nejsou tata, junior a strašidlo!
Za páté: na konci kázání se neříká: Ahoj! ale: Amen.
A konečně dolů z kazatelny se chodí po schodech a nejezdí se po zábradlí!"

Přežblepty v liturgii: